Výlet na Říp

Při příležitosti státního svátku (Den vzniku samostatného Československého státu) jsme se vydali na horu Říp. Počasí bylo opravdu mizerný, ale přesto a nebo možná právě proto jsme si výlet pořádně užili.



Krásným příměstským vlakem CityElefant jsme dojeli do Mlčechvost a odtud jsme šli po červené zančce k hoře Říp. Ve vsi Jeviněvec jsme udělali krátkou zastávku na svačinu a pobavili jsme se čtením cedulí visících na místní hospodě. Za chvíli jsme už pokračovali dál. Následoval trochu svízelný úsek cesty. Blátivá pěšinka do prudkého kopce. Rozmočená hlína velmi klouzala a ulpívala na botách. Byla to však jen předzvěst toho, co nás čekalo za pár chvil.

V lese jsme objevili polorozpadlý posed postavený mezi třemi stromy. Pepa se rozhodl, že ho zdolá a vyšplhá se nahoru. To se mu také úspěšně podařilo, byť žebřík byl opravdu chatrný.

Celou cestu trochu mrholilo a když jsme se přiblížili k hoře Říp na dohled, tak její vrchol byl zahalen mlhou. Představa, že do toho jdeme, byla trochu strašidelná.


U úpatí hory jsme se rozhodli, že si výlet trochu zpestříme a vezmeme to "zkratkou" - tedy přímo nahoru do kopce lesem. Po krátkém váhání souhlasili všichni členové skupiny a mohli jsme vyrazit. Byli jsme zvědaví, zda budeme nahoře dřív než skupinka lidí, kterou jsme dole potkali a která pokračovala po cestě. Cestu vzhůru značně komplikovalo to, že listí ležící na rozmoklé zemi velmi klouzalo. Po chvíli se povrch země změnil a místo listí se objevily mokré kameny. V tu chvíli jsme vstupovali do mlhy, která vytvářela dojem, že jdeme od nikud nikam.

Nakonec jsme všichni šťastně dorazili na vrchol, kde jsme se trochu usušili a posilnili v hospůdce. Skupinka, která šla po cestě, přišla mnohem později. To nám samozřejmě udělalo nemalou radost. Prohlídli jsme si rotundu a pak jsme zamířili na vyhlídky. Výhled do kraje trochu kazila mlha, ale i tak bylo patrné, že při krásném počasí musí být pohled do krajiny úchvatný. Dole pod kopcem byla nějaká akce, pravděpodobně při příležitosti státního svátku. Až k nám nahoru doléhaly falešné tóny jakéhosi zpěváka vystupujícího na pódiu. Akce naštěstí zanedlouho skončila.

Cestu dolů jsme zvolili opět netradiční - přímo po svahu. Bylo to však náročnější, než když jsme šplhali nahoru, jelikož listí podkluzovalo a zásadním způsobem narušovalo stabilitu. Bylo možné pozorovat několik "stylů" sestupu. Nejčastější býl přískok od stromu ke stromu. Asi nejvíce efektní způsob zvolil Tom, který sjel cca 15 metrů po nohou stylem "snowboard". Přestože měl problém zabrzdit, tak se mu to nakonec podařilo a neupadl. Asi nejstabilnější byl sestup ve dvojici, když jsem se s Tomem držela za ruku. Čtyři nohy jsou přecijen stabilnější než dvě.

Poslední úsek cesty byl už "normálně" po silnici až do do Roudnice nad Labem. Odtud jsme odjeli zpátky rychlíkem do Prahy. Doma nás čekalo velké praní téměř všeho, co jsme měli na sobě, neboť asi nikomu se nepodařilo nebýt zamazaný od všudypřítomného bahna.

Ponaučení 1: I za ošklivého počasí je možné zažít skvělý výlet.
Ponaučení 2: Čím náročnější je cesta k cíli, tím lépe cíl chutná.

Poděkování patří: organizátorům Honzovi a Pepovi, fotografům Danovi a Mírovi

Fotky od Dana jsou tady a od Míry tady.