Renata Francová: Jsem blbá, trapná a nesportovní! Prostě jenom ženská!

Renata Francová je přibližně v mém věku, stejně jako já nedávno dokončila VŠ, nesnáší návštěvy u očaře, ráda ponocuje a chodí po horách. Máme toho asi hodně společného. Renata Francová se stala mojí nejoblíbenější blogerkou na blogu idnes.cz. A zřejmě jsem nebyla jediná, protože se záhy stala VIP blogerem, blogerkou roku a její blogy jsou jedny z nejčtenějších. Její příběhy jsou plné ironie, humoru a vtipné sebekritiky. A moc krásně se čtou.



Nedávno vyšla Renatě knížka s názvem "Jsem blbá, trapná a nesportovní! Prostě jenom ženská!". Nemohla jsem si tuto knížku nekoupit a nelituju. V knížce jsou kromě fejetonů, které byly publikovány na blogu (ale těm byl v rámci propagace knížky v poslední době odebrán konec a nahrazen hláškou "... se dočtete v mojí zbrusu nové knížce ...") také zatím nepublikované příběhy.

Knížku doporučuju, je to fakt sranda ;-).

Ukázka z fejetonu “Nechtěný striptýz”:




***
Od té doby, co jsem si to před pár lety pochodovala přeplněným sídlištěm se sukní vzadu zastrčenou pod baťohem jsem pevně věřila, že se mi nic horšího nestane. Tenkrát mi až na schodech v paneláku malý chlapeček řekl: “Pani, je ti vidět zadek!“. Při ohmatání silónového zadku jsem mu musela dát za pravdu. Od té chvíle mi uctivě vyká a jelikož neexistuje nic horšího než obnažený slovanský zadek v silonkách, koupila jsem si samodržící punčochy.

Mylně jsem se domnívala, že od samodržících punčoch se dá očekávat, že budou jaksi "samy držet". Stály mě majlant a neodhadla jsem velikost. (Mám sklony se podceňovat) Jela jsem na jednu důležitou schůzku a rozhodla se zapůsobit francouzským šarmem. Ten mi měla zajistit vypreparovaná vlna nad čelem, baret a krátké námořnické šaty. Sebevědomí zase samodržící punčochy, které jsem s vypětím všech sil přicucla na svoje stehna. Vagón metra byl přeplněný a tak jsem zaujala místo u zadních dvěří a pozorovala, jak působí můj francouzský šarm na cestující. Padesátník naproti přejel zálibně očima mojí námořnickou sukni a jeho manželka mu nasupeně zakryla výhled.

Postupně jsem na sebe upoutala pozornost dvou protějších lavic, student v sáčku na mě pomrkával zcela nezakrytě. A pak metro cuklo a mě ze stehna vystřelila samodržící punčocha ke kotníku. Několika cestujícím cukaly koutky a dvě dámy empaticky zrudly. No co jsem měla dělat. Předklonila jsem se v sukni, ve které se nikdy nesmíte předklonit, a začala štelovat tu mrchu zpátky. (A kdo neví, kam se připevňují samodržící punčochy, tak hodně vysoko) Supěla jsem v tom předklonu a vlna nad čelem mi zvlhla potem. Cestující napjatě hleděli, jak to dopadne. Druhá punčocha vystřelila na jezdících schodech a paní za mnou se mě v úleku snažila obalit svým kabátem.

Když jsem pak v restauraci vstala od stolu a odcházela na toaletu, vystřelily obě naráz a já se tam došourala tučňáčím krokem následována tázavými pohledy hostů. Od té doby zásadně na boso! 

***

Blog Renaty Francové: http://francova.blog.idnes.cz/.